Historie

První zmínka o atletice v Olomouci (1879)

Začátky lehkoatletického hnutí v Olomouci sahají až do doby před první světovou válkou. Jednalo se především o studenty navštěvující vysoké školy v Praze a ve Vídni, kteří po návratu domů předávali své zkušenosti o závodech v bězích, hodech a skocích svým vrstevníkům. První zpráva o lehkoatletických závodech pochází z roku 1879. Veřejného cvičení Sokola Olomouc, které se konalo v rámci oslav desetiletého trvání jednoty, se zúčastnil i Miroslav Tyrš. Ze závodu se dochovaly pouze výsledky skoku dalekého. V roce 1912 na 6. Sokolském sletu zvítězil ve vrhu koulí pozdější zakladatel olomouckého oddílu František Hoplíček výkonem 12,13 m. František Hoplíček reprezentoval stát v roce 1920 na olympijských hrách v Antverpách, kde skončil sedmý a byl také držitelem českého rekordu v hodu diskem.

Olomouc hostila olympijského vítěze Paddocka (1923)

V Olomouci se atletika soustavně pěstovala především na fotbalovém hřišti Na Letné ve Sportovním klubu Olomouc založeném v roce 1913. Při pořádání závodů si museli atletičtí nadšenci dráhu naměřit a nalajnovat na škvárovém hřišti. Místo sprch posloužila sportovcům po trénincích a závodech řeka Morava. Je dnes téměř nepředstavitelné, že v těchto podmínkách se uskutečnilo 1. října 1916 mistrovství Moravy. Po zániku SK Olomouc v roce 1921 převzali otěže olomoucké atletiky sokolové podporováni také místní vojenskou posádkou. Na nově vybudovaném vojenském hřišti došlo v roce 1923 k významné události. V běhu na 100 m zde startoval olympijský vítěz z Antverp Američan Paddock spolu s naší sprinterskou elitou v čele s držitelem národního rekordu Aloisem Linkou. Podle očekávání protnul cílovou pásku jako první právě Paddock svým typickým „tygřím“ skokem za velkých ovací tisícovek nadšených diváků.

Založen první atletický oddíl pod Sokolem Olomouc (1933)

V roce 1933 byl v olomouckém Sokole založen první odbor lehké atletiky a za velkého úsilí tehdejších atletických funkcionářů (v čele s prvním předsedou Františkem Dvořákem) byla na sokolském hřišti vybudována atletická dráha v délce 300 yardů (273 m) se čtyřmi dráhami. Výstavbou dráhy na sokolském stadionu a soustředěním veškeré atletiky pod hlavičkou Sokola vznikly ve třicátých letech ideální podmínky k provozování tohoto sportu a následovalo jedno z nejúspěšnější období olomoucké lehké atletiky. V letech 1934 až 1941 se stala Olomouc baštou československé atletiky a většina družstev odjížděla z Hané s porážkou. V tomto období bylo členy Sokola Olomouc hned několik významných atletických osobností, mj. olympijští účastníci - vytrvalec Ludvík Bombík, vícebojaři Miroslav Klásek a Rudolf Polame a koulař Karel Hoplíček. Vyhledávaný Sokolský stadion byl 16. července 1936 dějištěm mezinárodního mítinku za účasti jugoslávkých borců, který přilákal do ochozů neuvěřitelných 3000 diváků.

Atletický rozkvět přerušen válkou (1942)

Velmi úspěšné předválečné období olomoucké atletiky reprezentované Sokolem Olomouc bylo narušeno nacistickou okupací. Po březnu 1939 byla Sokolovna obsazena, ale činnost atletů se v rámci možností rozvíjela i nadále. Nejúspěšnějšími atlety toho období na přelomu 40. let byli např. olympionici Bombík, Hoplíček, Polame a republikový přeborníci Ries a Chromý. Velkým lehkoatletickým svátkem bylo olomoucké mezizemské utkání Morava – Čechy, které se uskutečnilo na zcela novém a moderním Andrově stadionu v září 1940 na čtyřsetmetrové antukové atletické dráze. Před šesti tisíci diváky zvítězili Moravané 69 ku 54 bodům. V dubnu 1942 byl Sokol v Čechách a na Moravě rozpuštěn a majetek zabaven. Řada sokolských činovníků byla zatčena a mnozí z nich skončili v koncentračních táborech a na popravištích. Atleti Sokola nesměli nadále jako družstvo startovat. Pod nově vzniklou hlavičkou klubu LTC mohli alespoň závodit v Moravské lize. Poslední dny války se v Olomouci velmi negativně promítly do sportu. Město byla vyhlášeno za pevnost a na Andrově stadionu vzniklo skladiště střeliva, což bylo pro tento nově vybudovaný stadion osudné. Doslova několik hodin před osvobozením Olomouce nacistická vojska vyhodila tribunu do povětří a její trosky zničily široké okolí včetně atletické dráhy.

Vycházející vytrvalecká hvězda Zátopek na Hané (1947)

Květen 1945 přinesl lidem obrovskou úlevu a vše se začalo vracet do předválečných kolejí. Činnost obnovil Sokol a s ním i atletický oddíl, jehož členové našli v průběhu válečných let azyl v LTC Olomouc. První atletické závody po osvobození se uskutečnily 23. června 1945 na sokolském stadionu. Po válečných letech se až v roce 1947 pomalu začínají dostavovat úspěchy. Stále více se prosazuje mladá generace, jež postupně získává pozice, na kterých dříve figurovali někdejší kolegové atletického Sokola Olomouc. V přeboru ČOS vyhrál Jaroslav Slavíček 3000 m překážek v čase 10:25,8 min, který na této trati později dosáhl dalších vynikajících úspěchů. V závěru sezony roku 1947 se na sokolském stadionu v Olomouci uskutečnily impozantní závody naší republikové elity, skupiny švédských reprezentantů i vycházející hvězdy vytrvaleckých tratí Emila Zátopka. Kolem 300 yardů dlouhé dráhy olomouckého Sokolského stadionu se tehdy tísnilo 5000 diváků, kteří byli svědky kvalitních výkonů. Zátopek zvítězil v běhu na 3.000 m časem 8:12,2 min. Tento fenomenální vytrvalec startoval v Olomouci ještě 13. září 1952, tedy dva týdny po jeho trojnásobném olympijském vítězství. Na Andrův stadion se ten den dostavilo neuvěřitelných 15 000 diváků, kteří přišli, aby vzdali hold atletovi, který se stal legendou světového sportu.

Nový atletický stadion s vnitřní dráhou a zázemím (1979)

V letech 1962-1963 se olomoucký oddíl postupně stal velkou ekonomickou zátěží pro město a přešel tak pod křídla Lokomotivy Olomouc. Nová jednota pak olomoucké atlety po dlouhá léta finančně i personálně podporovala, jelikož byla zaštítěna Správou Střední dráhy. V záři 1967 došlo k dlouho očekávanému ukončení přestavby atletické dráhy na Stadionu Míru (Andrův stadion, pozn.), který v následujících letech hostil celou řadu atletických závodů. Činnost atletického oddílu v prvé polovině sedmdesátých let byla velmi bohatá a do popředí se drala vlna mladých nadějných atletů reprezentovaných například Zrunem a Novákovou. Koncem roku 1977 byla zahájena dlouho očekávaná výstavba moderního atletického stadionu se čtyřsetmetrovým okruhem a osmi dráhami. Tento stadion vznikl už na místech dnešního atletického stadionu a po velkém pracovním úsilí byl 7. května 1979 slavnostně otevřen. V následujících letech byla dostavěna také krytá sto dvacet metrů dlouhá běžecké hala s šatnami, posilovnou a kancelářemi a na novém stadionu byla uspořádána řada významných atletických podniků. V letech 1979 a 1981 zvítězil na dvou ročních Olomoucké dvacítky pozdější olympijský vítěz Slovák Jozef Pribilinec. Vrcholem tohoto historického období bylo uspořádání Mistrovství světa železničářů v atletice USIC, které se uskutečnilo v roce 1985.

Atletika po Sametové revoluci (1989)

Rok 1989 přinesl mimo jiné velké změny i v tělovýchovném hnutí. Sokolové neměli zájem převzít sportovní oddíly a odbory a ty se tak postupně od TJ odtrhovaly a osamostatňovaly. 27. června 1991 tak vznikl samostatný právní subjekt Atletický klub Olomouc, aby plně přebral atletické dění v Olomouc. V roce 1997 zasáhli do života nejen atletům ničivé povodně. Olomoucký atletický stadion byl nimi poškozen natolik, že po jednáních s kompetentními úřady a institucemi bylo rozhodnuto, že místo nákladných oprav bude provedena komplexní rekonstrukce celého stadionu. V rekordně krátké době (od července do října 1998) byla rekonstrukce dokončena a stadion s novým polytanovým povrchem byl slavnostně otevřen 8. května 1999.

Vznik sekce handicapovaných atletů (2005)

V roce 2005 se pod AK Olomouc utvořila kolem paralympijských medailistů Evy Kacanu a Rostislava Pohlmanna sekce handicapovaných atletů. Od roku 2006 se pravidelně pořádají halové i venkovní soutěže včetně mezinárodního mistrovství Czech Open, které v letošním roce čeká již 17. ročník. V srpnu 2010 se v Olomouci konalo také Mistrovství světa vozíčkářů a tělesně postižených do 23 let za účasti více než sto devadesáti atletů z dvaceti dvou zemí světa. V rámci příprav tohoto mistrovství byla na atletickém stadionu dostavěna nová budova s bezbariérovým přístupem do tělocvičny, šaten, regenerací a sociálního zařízení. Ve spolupráci s Fakultou tělesné kultury UP Olomouc je skupina handicapovaných sportovců a jejich trenérů stále velmi aktivní a rozrůstá se dodnes. Kvalita organizátorského týmu vyústila v zařazení Olomouce do prestižní série World Para Athletics Grand Prix 2025 jako hostitele historicky prvního Světového poháru v paraatletice žen.

Atletický klub Olomouc v současnosti (2023)

Moderní a kvalitní zázemí Atletického klubu Olomouc, stejně jako výborná práce trenérů s mládeží i dospělými se v posledních dvou dekádách odrazila ve skvělých výsledcích družstev i jednotlivců. V roce 2015 olomoucké družstvo mužů vybojovalo svůj historický první postup do extraligy a následující tři sezóny závodilo s elitními republikovými kluby. V roce 2018 se do extraligy probojovalo také družstvo žen a potvrdilo tak výbornou výkonnost olomouckých závodníků. Mládežnická družstva se pravidelně umísťují mezi celorepublikovou špičkou a jednotlivci každoročně získávají medaile na mistrovstvích ČR a jsou součástí reprezentačních výběrů. Mezi aktuálně nejúspěšnější závodníky klubu patří Eva Kubíčková (držitelka juniorských národních rekordů v běhu na 60 metrů a štafetě 4x100 m), Martina Mazurová (držitelka žákovského národního rekordu ve vrhu koulí), Lucie Mičunková (držitelka juniorského národního rekordu ve štafetě 4x100 m) a také další reprezentanti ČR Michal Hroch, Jakub Héža, Jiří Novotný, Hana Skácelová a Vojtěch Hejtmánek.